Chvalšiny

Obec Chvalšiny byla založena před dávnými lety na území královského újezdu v příhodném širokém údolí, kterým protéká Chvalšinský potok a které dodnes obklopují krásné lesy. Nad jejich obzorem shlížejí do krajiny ze tří stran pásma kopců a hor. Z východu je to zejména oblast Blanského lesa s nejvyšší horou Kleť (1 084 m n.m.), ze severozápadu Velký Plešný (1 065 m) a na jihozápadě hřebeny Břevniště.

První osídlenci sem přicházeli asi v polovině 13. století. Když totiž český král Přemysl Otakar II. zakládal v roce 1263 nepříliš vzdálený klášter Zlatou Korunu, vybavil jej rozsáhlým pozemkovým majetkem. Zda již tehdy Chvalšiny existovaly nelze doložit, protože se o nich v darovací listině nehovoří. Zcela určitě však existovaly o dvacet let později v roce 1281, kdy se poprvé uvádějí v listině markraběte Oty Braniborského, poručníka krále Václava II., jíž klášteru potvrdil vlastnictví statků Netolice a Chvalšiny. Soudě podle názvů míst v takzvaném Boletickém újezdu z roku 1263, byla krajina v širokém okolí Chvalšin osídlena slovanským živlem. Velikost chvalšinského statku v té době není přesně známa, ale z pozdější doby se ví, že Chvalšiny byly střediskem rychty (to je základního územního a správního obvodu té doby), k níž patřily Chvalšiny a vesnice Borová, Březovík, Dobročkov, Havalda, Lomek, Osí, Prakéř, Střemily, Třebovice, Vitěšovice, a Vražice. Mnohá z těchto míst dnes již neexistují a v druhé polovině našeho století zanikla.

Počátkem října 1938 byly Chvalšiny okupovány německou armádou a staly se součástí Německé říše. Počátkem května 1945 byly osvobozeny americkou armádou. V letech 1946 -1947 byli občané německé národnosti z obce vystěhováni a na uvolněná místa, byť v neúplném rozsahu, přišli noví osídlenci z jiných krajů republiky i ze zahraničí. Ti pak, pokud zase neodešli, byli nositeli dalších více než padesáti let života v obci.