Lázně byly založeny v roce 1783 při prameni vyvěrajícím z lesnatého masívu Libína v nadmořské výšce 635 m. Léčebný účinek pramene Sv. Markéty byl využíván již v 17. století.V lázních se provádělo léčení studenou vodou a byly využity všechny způsoby moderní vodoléčby (Prissnitzovy a Kneippovy léčebné metody). Lázně byly zaměřeny na léčbu nervové soustavy a pohybového ústrojí. Mezi léčebné kůry patřil pitný režim, běhání v ranní rose, šprůdlování (probíhání dřevěnými vantroky s pramenitou vodou), upřednostňován byl pohyb na čerstvém vzduchu, bylinné, rašelinné a uhličité koupele, sluneční a elektrické procedury, včetně masáží. Klientelu lázní tvořili hlavně Rakušané a Němci. Hlavní lázeňská promenáda vedla od kolonády, kde byl vyveden léčebný pramen, západním směrem a zde navazovala na pěší procházkové lesní stezky k serpentině silnice a podél Feferského potůčku. Lázně měly své zahradnictví a hospodářský statek. Lázeňský kočár byl určen nejen pro přepravu pacientů k železniční zastávce Markétiny Lázně, ale i k projížďkám. Časté byly i nedělní návštěvy lázní prachatickými obyvateli. Lázeňský provoz skončil v roce 1935 a budovy se nadále využívaly jako rekreační letovisko.
Pramenná oblast zdejšího okolí sloužila jako zdroj vody pro Prachatice již od 2. poloviny 16. století. Vodovodní řad z borových trub přiváděl neupravenou surovou vodu podél silnice Prachatice – Libínské Sedlo do kašny na Velkém náměstí a dalších kašen ve městě. Teprve o 300 let později, v roce 1895, byl tento „renesanční“ vodovod nahrazen novým systémem, který jímal vodu pomocí zasakovacích zářezů doplněných Fiedlerovou štolou z Libínského a Černohorského prameniště. Je funkční dodnes jako významný doplňkový zdroj pitné vody pro město.
(průvodní text převzatý z webu města Prachatice)
Příspěvky
